Benátské Bienále

Premiérová návštěva benátského Bienále zaznamenaná v sérii vybraných fotografií.

Na začátku července jsem navštívil poprvé architektonické bienále v Benátkách. Výstavní pavilony jednotlivých zemí ukryté v zeleni vytvářejí příjemné místo pro výstavu a poskytují žádanou ùlevu z přelidněných prostorů ve městě. Nejvíce mne zaujaly hned první dva, do nichž jsem vstoupil. Prvním byl švýcarský, sestávající z obrovské jeskyně vytištěné na 3d tiskárně. Už na pohled zajímavé, ale co je důležitější – do jeskyně si lze vlézt a prolézat jí! Druhým pak byla dánská expozice s desítkami inspirativních architektonických modelů, skvěle ilustrujících současnou dánskou architektonickou kulturu.

Zbytek výstavy, i když místy také velice zajímavý, mě přeci jenom nutí k delšímu zamyšlení. Za jeden den nebylo samozřejmě všechny expozice možné zkoumat do hloubky, ale i tak se mi do mysli neustále vkrádala myšlenka, jestli neustále omílaná témata migrace a udržitelnosti nejsou trochu vyprázdněná a unavující. Zda by nestálo za to hledat nová a další. A za jak krátce trvá, než na aktuální trendy architektura reaguje, až se stane její trochu nudící součastí.

A je něco špatného na tom, chtít se na výstavě prostě bavit?

Současně ve městě probíhá výstava vybraných projektů nedávno zesnulé Zahy Hadid. Vystavené modely a především originály známých obrazů byly ohromující. A to jak svoji komplexností, tak i měřítkem. Často, když poprvé vidím některý ze známých obrazů v galerii, tak mě překvapí jak je doopravdy velký nebo malý. A obrazy Zahy Hadid jsou sakra velké a působivé. Nakonec časopisy a archdaily na mobilu po cestě tramvají nejsou všechno.